Ceskom

Každá skupina živoÄichů má své charakteristické rysy. NÄ›které z nich jsou rozšířeny mezi nÄ›kolika z nich, jiné jsou specifické. Jedním tÄ›ch druhých jsou pak i drápy psovitých Å¡elem. JistÄ›, podobné mají i další zvířata, například i plazi, avÅ¡ak ty nemají takovou strukturu.

 

Je totiž pravdou, že na rozdíl například od koÄek Äi dokonce ptáků je nepoužívají k útoku ani k obranÄ›. Pokud vlastníte psa, pak víte, že hlavní nebezpeÄí pochází od jeho zubů. Å krábance sice bolí, avÅ¡ak žádné velké zranÄ›ní nezpůsobí.

 

 

Drápy psovitých Å¡elem jsou totiž na rozdíl od jiných zvířat tupé a zdaleka ani ne tak tvrdé. Je to proto, že se pÅ™i chůzi neustále dotýkají zemÄ›, Äímže se v podstatÄ› kontinuálnÄ› obruÅ¡ují. Proto nikdy nezískají ani ostrost, ani tvrdost potÅ™ebnou k tomu, aby se z nich stala skuteÄnÄ› úÄinná zbraň. A je to i důvod, proÄ nedovedou Å¡plhat po stromech.

 

Nabízí se tedy otázka, k Äemu jim vlastnÄ› vůbec jsou. Jaký u nich mají úÄel, když neslouží jako zbraň, jak je u jiných živoÄiÅ¡ných druhů obvyklé? I zde totiž mají své opodstatnÄ›ní. Jak se ukazuje, nemusí totiž sloužit ani zdaleka pouze jako zbraň.

 

 

Zde jim slouží především jako opora, především při běhu. Umožňuje jim pevnější a jistější chůzi, což je pro predátory, kteří loví především štvaním, velmi důležité. Mohou tak totiž cestovat velmi dlouhou vzdálenost, aniž by se příliš unavili.

 

Ukazuje se tedy, že stejná Äást tÄ›la může u různých druhů sloužit k různým úÄelům. Například koÄkám slouží ke Å¡plhání a jako zbraň, psům zase k lepšímu způsobu chůze. Je tedy důležité, abychom užiteÄnost jakékoliv tÄ›lesné adaptace posuzovali nikoliv podle toho, k Äemu je využívána běžnÄ›, ale podle toho, jak je využívá daný konkrétní druh, a drápy jsou toho dobrým příkladem.

 

Jsou názorným příkladem toho, jak může být adaptace úÄinná a jak se nejrůznÄ›jší orgány dají využít nejrůznÄ›jším způsobem. A v tom je celý základ evoluce.